FOTOGRAFICKÁ AGENTURA
NAKLADATELSTVÍ
VYDAVATELSTVÍ
DTP A GRAFICKÉ STUDIO



 
O prom. ped. Františku Synkovi
 


Životopis Fr. Synka k jeho šedesátinám v roce 1976
z pera Dr. Stanislava Svačiny

Těžko věřit, že František Synek, tělesně i duševně svěží mladík, překročuje letos šestou desítku svého života. Toto jubileum ho zastihuje v činorodé práci, která s přibývajícím věkem nejen neochabuje, ale naopak, rozrůstá se do šířky i do hloubky.

Jubilantův život lze označit jako velmi pestrý, ale i těžký. Narodil se v Hájích u Příbramě 7. března 1916. Jeho rodiče byli malozemědělci. Do života nevkročil nejšťastnější nohou. Jako dvouletý ztratil otce a vdově nastala starost o čtyři malé děti. Nastěhovala se s nimi do svého rodiště Újezda u Hořovic ve Středočeském kraji. Těžce, ale vzorně a pečlivě se starala o děti, jež si přesto záhy musely zvykat na odříkání, a sotva povyrostly, i na těžkou zemědělskou práci.

A v tomto máloradostném prostředí vyrůstal malý František. Práce, odříkání, zvykání na samostatné jednání ovlivnily jeho charakterové rysy: samotářství, málomluvnost, láska k přírodě, ale i nadměrná houževnatost. Práce, která mu byla od malička denní družkou, stala se mu životní náplní, účelem, ale i radostí.

Obecnou školu vychodil v Újezdě, měšťanskou v Cerhovicích a učitelský ústav v Hořovicích. Na čtyři roky strávené v ústavu velmi rád vzpomíná, zvláště pak na své profesory, již poznavše jeho schopnosti a zájmy, vedli ho k samostatnému studiu pedagogických problémů. Studium na učitelském ústavu zakončil r. 1935 maturitou s výborným prospěchem. Za své zvlášť vynikající studijní výsledky byl na návrh profesorského sboru odměněn medailí MŠaNO.

Činnost učitelů-začátečníků v té době se vyznačovala tím, že byli často překládáni z místa na místo. Tento osud v míře svrchované provázel i výpomocného učitele Synka. Prvé své místo nastoupil jako učitelský praktikant v Pacově, kdež bohatstvím jistě neoplýval, neboť, jak to tehdy bylo školními úřady zavedeno, sloužil prvé čtyři měsíce zdarma.

V listopadu 1936 odchází do pohraničí jako výpomocný učitel. Vyučuje na obecných a měšťanských školách, zprvu na okrese Jindřichův Hradec, potom na Trutnovsku, ve Znojmě a v Chomutově. Poznal tedy nejen velkou část krajů v Čechách, ale i kraj moravský.

Při Hitlerově okupaci Sudet odchází z Chomutova do Pacova, kde kdysi začínal svou učitelskou dráhu. Z Pacova se dostává do Dolní Cerekve, do Vyklantic a v r. 1942 do Hořepníku. Tu získal byt a oženil se. V r. 1943 (měsíc po narození prvního syna) byl německým zemským inspektorem přeložen do Obrataně a tak odloučen od sotva založené rodiny.

To je prostý výčet prvních působišť jubilantových. Za tímto výčtem však je skryta bohatá činnost kulturní, ale i mnoho osobních strázní.

Synek vedle řádně plněných školních povinností nejen pilně studoval, ale věnoval se i životu společenskému. Pracoval v tělocvičných i sportovních jednotách a všude byl pověřován i funkcemi ve spolkových výborech. Láska ke zpěvu (je výborným basistou) zavedla ho do pěveckých sdružení v místech, kde působil. V Pacově to byl pěvecký spolek "Slavík", v Jindřichově Hradci a ve Znojmě pěvecká sdružení "Novák". V Chomutově se stal členem pěveckého sdružení Severočeských učitelů v Mostě.

V době, kdy působil v pohraničí, se podrobil zkoušce učitelské způsobilosti pro obecné školy (1937). Roku 1941, když učil na Pelhřimovsku, vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanské školy z oboru matematiky, kreslení, psaní a deskriptivní geometrie. V r. 1943, když byl z Hořepníku přeložen, byl již členem ilegální družiny. V r. 1944 nepříznivý osud jej opět postihl. Byl totálně nasazen na vojenské letiště v Německém Brodě. K rodině dostal se jen zřídka kdy, často až po dvou měsících a téměř vždy potají, většinou na kole. I v Německém Brodě nadále pracoval s ilegální skupinou. V dubnu 1945 utekl s velitelem ilegální skupiny z pracoviště v Německém Brodě a věnoval se cele odbojové činnosti a zakládání revolučních národních výborů. V této činnosti mu štěstí přálo víc, než u něho bylo zvykem. Nebyl prozrazen a vrátil se zdráv po květnové revoluci ke své rodině, ne však hned k učitelskému povolání. V prvních měsících po osvobození pracoval jako tajemník Revolučního výboru v Hořepníku. V r. 1945 konal také vojenskou presenční povinnost (část této povinnosti odbyl si již v r. 1938). Za svou odbojovou činnost ve 2. skupině VI. odd. partyzánské brigády "Táborité" získal čestné onačení partyzán – pomocník. Od roku 1946 do září 1949 pracoval ve funkci vedoucího poradny pro volbu povolání ve Znojmě a později v Liberci. Tu v roku 1948 získal byt a po několikaletém odloučení od manželky a syna vrací se konečně k rodinnému krbu. V roku 1949 narodil se mu druhý syn. V témže roce byl ustanoven na zvláštní škole v Liberci, kde pracoval jako učitel i ředitel nepřetržitě do roku 1966.

V Liberci prožíval nejkrásnější dobu svého života. Nový pedagogický směr, jemuž se věnoval, ho plně zaujal. Roku 1950 se podrobil zkoušce způsobilosti vyučovati na zvláštních školách. Zapojil se do krajského průzkumu výskytu řečových poruch u školní mládeže, jejž vedl řed. J. Kracík. Tento výzkum přivedl ho na dráhu logopedickou. V roku 1951 byl pověřen vedením logopedického školení pro učitele z Liberecka. Až do roku 1962 vykonával funkci krajského logopéda, organizoval školení a doškolování logopedických asistentů, pracoval v krajské logopedické poradně a j. Po zrušení Libereckého kraje pracoval ve funkci okresního logopéda a přechodně vypomáhal v KÚDVU. Ale ani tato rozsáhlá činnost Synka neuspokojila. Aby vnikl hlouběji do tajů duše dítěte, začal s výzkumem v oblasti laterality a směrovosti u dětí ve věku školním i předškolním a s výzkumem dvojčat jedno i dvojbuněčných. Výzkumného materiálu shromáždil tolik, že zatím mohl zpracovat jen část a těší se, že ostatek jej plně zaměstná, až bude v důchodu. Řada přednášek, jež vykonal po celém Severočeském kraji pro rodiče, učitelky mateřských škol i pro širokou veřejnost jde do stovek. Snaha co nejproduktivněji pracovat pro duševně a smyslově postiženou mládež vedla Synka nejen k soustavnému sebevzdělávání, ale i k vysokoškolskému studiu logopedie na Pedagogické fakultě UK v Praze, kdež v r. 1955 získal diplom promovaného pedagoga. Tu prohluboval styky se zkušenými logopédy, zejména s J. Moníkem, E. Veselým, S. Svačinou a Fr. Tomiškou, s nimiž se znal od svých prvých kroků v logopedii.

Synek patřil i do trojice (J. Liška, Fr. Synek, E. Veselý), v níž se zrodila myšlenka vydávat Metodický list logopedický (MLL). Tento list vycházel střídavě v Košicích a v Hradci Králové od r. 1962 do r. 1965. Byl to první a zatím jediný logopedický časopis v Československu. Nemalé zásluhy získal si i při budování logopedické péče ve Východoslovenském kraji, kamž byl zván doc. dr. Liškou. Přednášel tam od r. 1958 na základních a doškolovacích kursech pro logopedické asistenty. Za tuto dlouhodobou budovatelskou práci se mu dostalo čestného uznání od KÚNZ v Košicích na logopedické konferenci v Košicích 19. 5. 1972. Nebyl to však jen Košický kraj, kde přednášel. Byl zván jako na slovo vzatý odborník na Plzeňsko, Budějovicko a zejména na Hradecko a Gottwaldovsko.

V roku 1966 byl povolán jako odb. asistent na Katedru speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK. Ač odcházel do místa, kde mohl své vědomosti a zkušenosti zvlášť dobře uplatňovat, jen velmi těžce se s Libercem a se svou pedagogickou a výzkumnou prací loučil. Odcházel však jistě s klidem v duši. Položil pevný základ logopedické péči v Libereckém kraji, vychoval řadu svých nástupců, kteří v jeho práci zdárně pokračují.

Ani v Praze se nespokojil jen prací, již mu ukládal jeho úřad vysokoškolského učitele. Stal se členem Logopedické komise, jež byla sekcí speciální pedagogiky Československé pedagogické společnosti při ČSAV, a velmi pilně se zapojil do její činnosti. Účastnil se i zakládání České logopedické společnosti jako člen přípravného výboru. Členem Slovenské logopedické společnosti je od jejího založení. Účastní se jako přednášející při všech jejích výročních konferencích. Významnými referáty přispěl do 1. až 6. sborníku této společnosti.

I v Praze pokračuje ve svých výzkumech, zejména u dětí na mateřských školách. Velmi působivě zapojil se do práce ve Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, kde je od jeho založení (1959) členem ÚV a od r. 1974 předsedou.

Odb. as. F. Synek ve své pedagogické a literární práci nezná oddechu. Vykonal již velmi mnoho pro děti vyžadující zvláštní péči a jsme přesvědčeni, že ještě mnoho cenného ve prospěch této mládeže vykoná.

Stanislav Svačina
(In: Logopedický zborník 4-5, str. 393-395.
Východoslovenské vydavateľstvo, Košice 1976)

Zpět na začátek strany